Lekcje podstawowa języka polskiego

Witami Państwo, prosze usiąsć i czytać .. aneb záludnosti polštiny ...

Svoji bitvu s hledáním šlehačky jsem už popsala v předchozím článečku. Napadlo mě, že by nebylo špatné napsat něco o rozdílech ve dvou velmi podobných slovanských jazycích.

Polština je nám čechům rozhodně bližší než ruština – ano – není tak jednoduchá, jako slovenština, ale s trochou praxe se do ní dá docela dobře proniknout.

Výhoda??

• občas si domyslíte co po vás ten člověk chce, překvapivě my rozumíme polákům více než oni nám, myslím, že je to tím, že čeština je hodně bohatý jazyk a většinu výrazů známe

Nevýhoda??

• na hodiny polštiny jsme se rozhodně připravovali míň, než by si naše skvělá učitelka zasloužila, vždycky když nás chválila za to, jak to skvěle umíme, tak jsme věděli, že je to jen díky tomu, že příbuznost jazyků je v některých případech opravdu velká.

Hlavní rozdíly z hlediska jazyka nejsou až tak významné – rody jsou skoro stejné ( mužský, ženský a neutrální ), zmatek nastává, když si musím zapamatovat, že jedu tym tramvajem a ne tou tramvají, nebo že se v Polsku jezdí nad morze a ne k moři.No a chvíli mi trvalo než jsem pochopila, že palec není palec, ale prst. No a když vám někdo řekně “Gzdie masz swoje rzeczy??” tak tím nemyslí že vám došla výmluvnost, ale že ho zajímá kde máte své věci.

Polština také nezná naše zájméno vy, vás ale místo toho se pro označení používa pan, paní, państwo - takže rodina kočí jsou państwo Kočí, místo prosím vás, řeknu prosze pana/paní. Proto to při běžné řeči vypadá, jako by poláci byli samá úslužnost :o)

Polština je narozdíl od češtiny popisný jazyk, tam kde čech řekne jednu větu, polák řekne čtyři. Vychází to z nějaké jejich tradice - největší problémy to dělá při popisu jakýchkoli firem a fabrik, do názvu se většinou dává název produktu, ale tam, kde se v česku řekne škrobárna se v polsku vysloví název o 5ti slovech.

Pak jsou slova, u kterých je opravdu těžké se nesmát, i když si v zápětí člověk uvědomí, že vlastně v češtině je to slovo velmi podobné.. konkrétně??

samochód – neboli auto
drapacz chmur – to je mrakodrap
no a známá bita śmietanka

je jich ještě více, ale pro ukázku to stačí.

Co je ovšem ZÁSADNÍ je zapamatování si základních rozdílů v některých slovech.

Jeden z prvních večerů jsem koukala na televizní reklamu, kde se mladá maminka rozplývala nad tím, jak to prádlo swiezie pachne … v tu chvíli jsem pochopila, že se musím začít učit, notabene když v zápětí jiná maminka použila na umývání nádobí płyn.

Budete – li hledat jakýkoli obchod – tak musíte hledat sklep.
Naopak, budete – li se chtít dostat do sklepu, ptejte se po pivnici.
Když ve sklepu dostanete chuť na čerstvé pečivo, nebo zeleninu, chtějte rozhodně swiezie ( svěží) jinak dostanete 3 dny staré (czerstwe)

Také se vám může jako mě stát, že si zhruba pamatuje potřebný výraz, ale neověříte si, zda jste mu dobře porozuměly a v restauraci si pak objednáte łodowkę ( ledničku) místo lody ( zmrzliny).ehmm číšník, na rozdíl od mých kolegů zachoval vážnost a zeptal se mě jakou chci – kolega řekl že i s mrazákem, čím dostal i číšníka. Jediný, kdo nic netušil, jsem byla já :o(

Podobné fau pax se ale povedlo i mému muži a to tehdy, když při vytváření stromu sekcí polských firem zařadil jen tak od boku cmentarz mezi obor stavebnictví, a až při revizi se asistentka odvážila podotknout, že cmentarz není cementárna, jak si myslel, ale hřbitov ...

No a nakonec slovo, které asi všichni známe ale v čechách málokdy nahlas vyslovímena veřejnosti – rozhodně asi ne v práci, obchodě, na ulici … pro mě to byla nejtežší zkouška charakteru ..

Budete – li cokoli v Polsku hledat, tak se smiřte s tím, že to szukate. Ano, polské slovo pro hledání je velmi podobne jinému, daleko tvrdšímu významu který známe z českých ložnic (asi) :)

Takže jsem vždycky musela zadržovat smích, když za mnou v práci přišly kolegyně s tím, že szukaji mojego menza... no a manzel se pro změnu bavil tím, že na otázku co dělá odpovídal – szukam czegosz na wyszukywarce :) proste surfoval na netu...

Podobnost jazyka nám jeho učení se občas zjednodušuje, ale většinou nám spíš zamotá šišku. Přeci jen když se člověk neučí pravidelně a začne se spoléhat na podobnost jazyků, tak se mu časem může stát to, že vytvoří patvar českého slova, o němž se domnívá, že je to vlastně slovo polské.

Můj muž si takto vytvořil následující slovo a už se mu to jen těžko odvyká.

Důležité – česky
Waźne – polsky
dúóložité :o) po ottovsku

Na druhou stranu, výhodou porozumění jakémukoli cizímu jazyku je fakt, že můžete poslouchat rádio a číst knihy v originale. Ne nadarmo se o polštině říká že je “francoužštinou” slovanských jazyků. Když máte možnost ji slyšet i jinak než z úst současného polského premiéra, nebo jiného polského politika, tak je to jazyk krásný a melodický.

A ten zážitek, když jsme si pustili film Sexmise v originále a mohli se smát všem nepřeložitelným vtipům a hláškám opravdu stál za to učení se ...

Věřím, že manžel nikdy nevysloví větu – Kobieta mie bije ...