Protiklady se přitahují - kde je bída, bývá i luxus... město se snaží změnit tvář a stát se metropolí .. a začíná se mu to dařit.
V době kdy jsme se do Katowic stěhovali se v Čechách toto město smutně proslavilo neštěstím, které se odehrálo na výstavišti, kdy se zřítila jedna výstavní hala a zavalila i české návštěvníky.
Katowice působí smutně a neutěšeně, jakoby se v nich zastavil po válce čas.
Budovy jsou neopravené, oprýskané a opravují se jen velmi pomalu. V centru města Rynku stojí ošklivé komunistické budovy, které ještě podtrhují ponurou atmosféru města. Město samo je neucelené, nemá žádný jasný střed ani okraj, je to tzv. souměstí, kdy několik menších městeček tvoří město.
Na ulicích potkáte žebráky a otrhané lidi, kteří vás žádají o trochu grošů třeba na polévku. Bývalí horníci posedávají na lavičkách a vypadají smutně a opuštěně.
Na první pohled jsem si město rozhodně nezamilovala …
Protože naše první kancelář byla v centru, začala jsem každé ráno chodit po náměstí a postupně jsem objevovala možnosti, které mi v Praze rozhodně scházely.
Uprostřed rynku bylo malé tržiště, kde jsem si vždy mohla koupit nějaké ovoce nebo zeleninu, což jsem jako nastávající maminka oceňovala hodně.
Poláci jsou na zeleninu a ovoce zvyklí a tak kvalita je vždy vysoká, protože špatné produkty by si nikdo nekoupil.
Také je v Polsku daleko větší výběr a tradice v pečivu a různých pečených koláčích a dobrotách.
Nazývají se ciastka – tiastka – prodávají se na deka. V pekárně si vyberete který koláč chcete a podle přání vám ukrojí. Na začátku jsem se ostýchala takto nakupovat, ale potom jsem se do ciastek zamilovala a dopřávala si je hodně často.
Dalším specifikem polského národa jsou květiny - poláci jsou zvyklí nakupovat květiny a dávají si je při různých příležitostech. V samotném městě je květinářství opravdu skoro v každé ulici a všechna se "uživí". Každou chvíli uvidíte nějakého muže jak nese kytici květů a ne jen jednu růži. Neprodávají ale pouze dovážené květy jak jsme zvyklí v Čechách, ale vážou kytice i z květin, které zrovna kvetou - takže jsem si na jaře mohla koupit za 30 korun malou kytici ze sněženek, konvalinek, fialek, krokusů a nevím čeho ještě. Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem potom kytičky kupovala domů pravidelně.
Ve městě také stojí stánky s květinami a na rynku jich stojí hned 5 :o)
Protože se město rozvíjí a pomalu roste i životní úroveň tak bylo v Katowicích postaveno i první nákupní centrum. Jmenuje se Silesia a jezdili jsme do něj nakupovat ( tesco) a občas i na nákupy něčeho hezkého na sebe. Oblečení je v Polsku daleko vkusnější a hezčí než u nás a dokonce známé značky vozí do Polska docela jiné kolekce, než které jsem viděla v Čechách.
Nakupovat oblečení pro mě byla vždycky radost a poprvé jsem měla možnost si vybrat ze široké nabídky oblečení mého stylu.
Také nakupování v buticích je nesrovnatelné s českým prostředím.
Prodavačky nejen že se na mě usmějí a netváří se, že je obtěžuji, ale okamžitě mi pomohou s čímkoli,co zrovna potřebuji.
Když jsem si kupovala rifle, tak jsem řekla, že potřebuji krátkou velikost a prodavač se jen zeptal na barvu a požádal mě, ať jdu s ním. Vybrali jsme několik typů, donesl mi je do kabinky a pak mi je měnil za menší, nebo větší podle potřeby. Po skončení automaticky rifle vzal a vrátil zpět. A to jsme tam opravdu nebyla jediný klient. Byla jsem z toho v šoku a vzpomínala jsem na nákup velmi drahých riflí v centru Prahy, kde jsem měla velmi silný pocit, že podle prodavaček rozhodně nejsem hodna tyto rifle nosit …
Mmch.. polky se umí velmi pěkně oblékat a vypadají vždy elegantně a upraveně. Naproti tomu muži, pokud to nemají v popisu práce, oblečení moc neřeší, až na mladou generaci, ale ta je všude stejná.
Na ulici vždy potkáte ženy jakéhokoli věku upravené, s vkusnými doplňky a barevně sladěné – fakt jsem koukala … zároveň ale rozhodně nevypadají všechny stejně, každá si zachovává svůj styl a to i ty puberťačky :)))
Polsko je chudá země – takže i v tomto nákupním centru nás při jídle většinou pronásledovaly děti, které nás prosili buď o peníze, nebo o jídlo. Někdy jsem jim něco koupila, ale častěji jsem je odmítla, protože jsme zjistili, že jídlo, které jim koupíme jdou vyměnit za peníze mezi prodavače butiků, kteří se levněji najedí a děti mají peníze na ???
Nejsem moc obeznámená s tím, jak v Polsku funguje sociální systém, ale třeba před kostely vždy sedí žebráci a věřící jim pokaždé něco dají.
Přesto, že platy jsou nízké a lidé si stěžují tak ale v Ikei a jiných velkých nákupních centrech je vždy plno. Takže podle toho soudím, že to s tou obchodní silou běžných lidí nebude až tak zlé, a že se začíná dařit.
Každopádně jsou v této zemi daleko lepší podmínky pro podnikání, než u nás.
Jen na náměstí je asi 10 různých bank a každá se předhání v nabídce co nejlepších služeb.
Většinu peněz jsme nechali na polském účtu, protože je to daleko lépe úročené, než tady.
To samé platí o čemkoli, na co si vzpomenete – firmu založíte i jako cizinech velmi snadno, a můžete okamžitě podnikat.
V roce 1968 byla v Katowicích založena universita a ta do města přitáhla mladé lidi. V současné době je ve městě největší universitní knihovna v celém Polsku a samotná universita má dobrou pověst. To že je ve městě universita poznáte i podle velkého množství skvěle zařízených barů, kde máte na výběr večer plný salsy, nebo třeba night show každý čtvrtek :o)
Bohužel Polsko se stejně jako okolní země potýká s odlivem mladých lidí do zahraničí a to především Německa a Anglie. Přitom platy, které tito lidé v zahraničí dostávají rozhodně nejsou velké – kolem 3 tisíc zl ( x 7) ale i za tuto malou částku se vyplatí odjet. Aspoň z regionu ve kterém jsme bydleli mi. Na Slasku je prumerny plat 1200 zl hrubého.
Minimální mzda je 1100 zl.
Během druhého roku našeho života v Polsku se v Katowicích začalo hodně opravovat a stavět, dokonce se zrychlily i stavební práce na některých úsecích silnic, kde jsme několik měsíců neviděli dělníka :o) takže to vypadá, že se přeci jen něco změní.
Polsko teď čekají volby, znám tuto zemi málo a je to země velkých protikladů. Těším se, že budu mít možnost více cestovat a poznávat místní lidi a že poznám i jiné tváře polska, než které mi nabízí hornické město.
Vracíme se v lednu … tak jsem zvědavá, zda z nebe bude pořád padat černý sníh .. myslím, že ještě ano..
—————