Náš skoro domácí porod

Porod ... vděčné téma všech žen, které ho zažily .. každý je jedinečný a neopakovatelný .. pro mě osobně to byl nádherný zážitek, i když se to stejně nedá popsat :)

Tak Jakub začíná pátý měsíc a já chci napsat, jak se narodil, dokud si to ještě trošku pamatuju :)

Celé těhotenství bylo naprosto pohodové, žádné nevolnosti - jen si pamatuji, že jsem na začátku chtěla pořád hodně spát :) pak nastoupila II. fáze těhu a to bylo opravdu krásné - jela jsem v 6. měsíci na 14 dní na dovolenou do Chorvatska a krásně si užila moře, výlety na lodi, procházky městem...

V srpnu už začínaly první trable - docela dost mi otékaly nohy a občas to bolelo, nicméně jsem každý den cvičila tai ji a chodila na hodinu ven se psem do lesa... V září už některé holky porodily a tak jsem se pomalu připravovala na to, že se teda Jakub už taky vylodí ...

Celou dobu jsme bydleli v Polsku a já tu chodila do práce - aspoň jsem měla co dělat a práce mě moc bavila.
Nicméně jsme se rozhodli, že když termín porodu je 19.10. tak že se týden před termínem přesuneme do Prahy.
4.10. jsem byla na pravidelné kontrole - sestřička mi natočila můj první a poslední monitor - pan doktor mě prohlédl a řekl:
"Čípek je uzavřený, zátka na 2 cm. vy se rozhodně nechystáte rodit :) "
Tak jo - povzbuzena touhle zprávou jsem dojela do Ostravy, kde mě čekalo 3 hodinové školení, které jsem docela odfuněla - a protože už jsem potřebovala "hnízdit" tak jsme rozhodli, že v pátek jedem do Prahy.
Ve čtvrtek jsem se rozloučila s lidmi v týmu a v pátek jsme vyjeli - měli jsme auto plné věcí, protože jsme se vlastně částečně stěhovali - na hranicích nás zastavil celník a ptá se: "Co to vezete??" tak jsem ukázala na obrovský břicho a odvětila jsem - chystáme se rodit :))
Jen se zasmál a popřál nám štěstí ...

Přijeli jsme do Prahy - a doma nás čekalo spousta práce, nic nebylo nachystáno - takže jsme začali pomalu s přípravami .. které spočívali v tom, že jsem šla v sobotu na půl dne s tchýní nakupovat do Ikei - cítila jsem se už trošku hůř, ale měla jsem nárok, byla jsem v 36 týdnu :)
V neděli jsem manželovi pomáhala se stavěním sloupků - tedy tím, že jsem je utírala od malty - ještě jsem si dělala legraci, že mě v 9 měsíci nechá stavět.

Manžel stavěl sloupky celou neděli a večer byl totálně hotový...

Ráno ve 4 hodiny mi praskla voda ... probudila jsem se s pocitem, že ze mě něco vystřelilo - nejdřív jsem si myslela, že jsem se počůrala, ale pořád to teklo - rychle jsem pod sebe dala nepromokavou podložku a rozsvítila ...
Manžel se probudil a ptal se co se děje " asi mi praskla voda " a z peřin se ozvalo ... " ale to ještě nerodíš ne?? " "no já nevím" popravdě jsem odpověděla ..."tak já budu ještě spát.." otočil se na druhý bok a .... usnul...
Byla jsem úplně hotová - najednou se začalo něco dít a já nevím co dělat - vzala jsem si moudrou knížku od Stadelmann a prečetla si, že odchod vody ještě neznamená že se začíná rodit, že porod může nastat až do 24 hodin.
Uklidněna jsem si znovu lehla, že tedy budu spát....

Pamatujete si z Pána prstenů tu scénu, jak v Morii Pipin shodi do studně tu kostru?? Po obrovském rachotu je chvíli ticho a pak se ozve tlumené ... bum....

Tak přesně tak to bylo u mě .. chvíli byl klid a pak najednou malé píchnutí ... já jsem za celou dobu neměla ani jednoho poslíčka, já absolutně netušila, jak takové bolesti vypadají .... a za chvíli zase ... bum :)
Hmm za chvilku už se nedalo ležet - mobil ukazoval půl páte, tak jsem se zvedla i s mobilem a šla jsem do koupelny .. trošku jsem se osprchovala, ale bolesti se přiostřovaly a byly stále častější .. vzala jsem si sešit a začala si je zapisovat - po první hodině byli po 10 minutách, jenže velmi rychle narůstaly a další hodinu už byly po 5ti.
V sedm hodin jsem vzbudila manžela, že asi budeme rodit - a zavolala jsem svojí dule Johance -Johanka mi doporučila ať už zavolám svojí porodní asistentce a poradím se s ní ...

My jsme totiž chtěli porod doma, takže jsme byli domluveni s oběma - jenže já se pořád bála, že jsou to jen poslíčci a že je vytáhnu z postele zbytečně...
Bolesti už byly takové, že jsem fakt skučela - nějak mi něšlo je prodýchávát, prostě jsem musela skučet nahlas :)
Manžel chvíli měřil kontrakce a vždycky říkal - řekni mi až skončí .. a kontrakce trvala a trvala a on - " to není možný, pořád tě to bolí ?? " no pořád to bolelo :)

Volala jsem PA že mám kontrakce po 2 minutách - a že jestli tedy může přijet.
Říkala že hned jede,ale že než přijede, tak kdyby něco "Ať miminko do něčeho zabalíme, kdyby se narodilo " naprosto konsternovaná jsem došla za mužem a ten se ptá: " Co říkala PA?" "Že máme miminko kdyžtak do něčeho zabalit.."

V tu chvíli mi došlo že fakt rodím, a že se Kuba dneska narodí - podlomily se mi kolena a měla jsem pocit, že to nezvládnu..

O půl osmé se před náš dům sjely 3 taxíky - dula, PA a její asistentka :) přišly za mnou, PA mě vyšetřila - otevřená jsem byla na 5 cm - když slyšela jak hekám, tak mi řekla, ať šetřím síly, že porod může trvat i 12 hodin a že jestli to budu takhle prožívat, tak že nebudu mít sílu - a že mám odpočívat a lehnout si a zkusit ještě chvíli spát ..

LEHNOUT SI???
myslela jsem že to není možné, ale když jsem to zkusila, tak jsem nakonec našla nějakou polohu a občas mezi kontrakcema i usínala - přišly mi změřit tlak, který byl hodně vysoký... po hodině jsem byla pořád otevřená jen na 5 cm.
Totiž já místo, abych se otvírala, tak jsem se při kontrakci zavírala a stahovala do sebe - úplně jsem cítila jak se bojím a nechci se otevřít.
Dostala jsem krizovou esenci Bachovek a PA rozhodla - tlak je pořád vysoký, je tu riziko, jedem do porodnice..

OK

 

Na radu PA jsem si vzala sukni, sbalenou tašku a šli jsme k autu. Před autem jsem si vzpomněla, že jsem nevzala deku pro miminko, tak jsem pro ni poslala dulu, která ale přinesla ručník - no nic, tak mimi zabalíme do ručníku.
Vyrážíme směr Hořovice - mnou vybraná porodnice, která by měla být vstřícná k přáním a potřebám maminek - sice máme Motol za rohem, ale tam bychom jeli, jen kdyby bylo nejhůř.
Cesta do porodnice trvá asi 45 minut - snažím se být potichu, abych ještě víc neznervózňovala manžela, který si vyčítá, že si tu cest chtěl o víkendu projet - špatně odbočujeme a PA kouká do mapy, kde jsme - ukazuju jí kde jsme a kam máme jet a ona říká že jsem neuvěřitelná, že to všechno ještě stíhám sledovat - bolesti jsou teď jiné, jakoby hlubší a dají se líp vychytat.
Přijíždíme do porodnice - manžel drze vjíždí do areálu až před vchod :)
Těch pár metrů se zdá nekonečných - jsme na porodním - takže převléct a lehnout - doktorka do mě šáhne - teda dost to bolí - a hlásí " otevřená na 8 cm, tady se jde rovnou rodit"

Přecházíme na porodní sál, který je vážně moc hezký, mají tu porodní stoličku, polohovací postel, žebřiny, lana, vanu - míč, prostě všechno - PA mi radí sednout si na záchod a tlačit - pořád nevím JAK mám vlastně tlačit až mi řekne - dělej to jako bys šla na záchod - NO JASNĚ :)) od té chvíle už je to dobré - zkoušíme porodní stoličku, ale ta mi nevyhovuje - přecházíme různě po místnosti a hledáme dobré možnosti - nakonec zůstáváme ve sprše - nahřívám si hráz teplou vodou a úplně cítím jak se ve mně Jakub mele a sestupuje - pak mi PA říká - když si sáhnete dolů, nahmatáte hlavičku - tak představa mě spíš vyleká, než aby mě uklidnila - pořád nevěřím tomu, že se Jakub narodí :))
Protože nechci násřih hráze, tak nahříváme co to jde - aby to všechno povolilo - pak už je ale najednou tlak dole tak silný že říkám - už nemůžu jdem to zkusit - vylezu na porodní lůžko, kde jsem v polosedě zatlačím - a zároveň zakřičím ..
sestřička mi radí, nekřičte, spíš se soustřeďte dolů ... ok sestři, zkusím to :)

Doktorka se koukne a povídá -"při další kontrakci už se miminko narodí" v tu chvíli najednou kontrakce přestávají a všichni vyčkáváme - trvá to snad minutu - pak říkám nahlas Jakubovi - tak pojď - jdem na to ... zatlačím - jednou - a muž říká vedle mě Ty jo ! podruhé - sestřička " vydržte má tam ručičku" - potřetí a najednou je něco fialového na mě ... má protáhlou hlavu jak šišku a třese se zimou.

Jsem tak utahaná, že říkám ať si ho přeberou - takže manžel přestřihuje pupeční šňůru a vedle na stole přidržuje malému kyslík - máme Apgar skóre 9 -10 -10 za tu fialovou barvu.

Píchnou mi oxytocin na uvolnění placenty, která vychází v zápětí a bez problémů.
Jakub mě přeci jen trošku zranil, tak mě paní doktorka šije, nezdá se mi moc něžná ( chtěla mě pořád nastřihávat, tak to mám asi za to) ale nakonec to taky skončí.
Je mi zima, třesu se - tak mě přikryjí a malého, oblečeného a zabaleného v našem ručníku :o) mi dají do náruče - přikládám ho k prsu a koukám na něj ... tak to je můj syn ...

Manžel mi dává pusu a mně se spouští slzy úlevy a radosti - tak jsme to zvládli ... Vítej na světě Jakube...

Jakub se narodil 9.10. ve 12:10 měl porodní váhu 3,240 gr. a 49 cm.