Poprvé na Cestě

Všechno je jednou poprvé...

Známe to všichni – i teď v dospělosti se nám občas podaří zažít, nebo udělat něco poprvé... sice už to není každý den, ale přesto se to stává.

Malé děti své poprvé prožívají v podstatě každý den. Některé první zkušenosti svých dětí maminky pozorně sledují – krůček, slůvko, úsměv …

Asi Vás nepřekvapí, že spoustu Jakubových „poprvé“ jsem vůbec nestihla zachytit. Všimla jsem si že se usmívá až když se řehtal na celé kolo – předtím jsem padala únavou, takže mé dítě se usmívalo na spící hlavu položenou na stole … první slůvko jsem přeslechla v té směsici různých zvuků a babaababab rozpoznala asi po měsíci mluvení – upozornil mě manžel :)

a krůčky?? tak ten jsem asi viděla, jenže kdo ví, jestli to byl opravdu první krůček .. taky už to mohl nacvičovat dlouhé dny předem kdy se sám pohyboval po celém domě.

Dnes jsme ale společně zažili krásné „poprvé“ a hned několikrát.

Vyšli jsme si na procházku – byl krásný lednový teplý a slunečný den. Jakub dostal botičky a oblečení, ve kterém se mu bude dobře chodit. Byli jsme připraveni.

Vyrazili jsme...

Šli jsme na vycházku do velkého parku – došli jsme na krásnou rovnou cestu, vyndala jsem Jakuba z kočárku a postavila ho na Cestu... rozhlédl se … a vykročil.

Byl celý nadšený z toho, že konečně může jít sám, že cítí písek a cestu pod nohama, že vidí svět z jiné perspektivy. Nahlas vykládal všemu okolí jak je rád, smál se a tleskal a pořád šel dál a dál..

Ušli jsme skoro kilometr – bez zaváhání, bez pádu. Viděli jsme společně srnky, ptáky a listí. Slunce si z nás dělalo legraci, když chvíli svítilo do očí a pak se zase schovalo za mraky... všechno bylo barevné, jasné a zářící... první procházka venku

Potkali jsme lidi, všichni se na něj usmívali a radostně pozorovali, jak si ťape na těch svých malých a vratkých nožičkách... kdokoli natáhl ruku, toho se chytil a klidně by s ním odešel. Nebál se.

Došli jsme až ke koním a skoro půl hodiny pozorovali koně – byli od nás půl metru a málem nám jeden snědl fusak na kočárku :)

Jakub zažil svoji první dlouhou procházku v přírodě, ušel první kilometr bez zastávky, poprvé se chytil za ruku úplně cizích lidí, poprvé viděl koně, a určitě prožíval poprvé i spousty pocitů a nálad.

Každý den se mění před očima, zvládá složitější úkoly, vždy se naučí něco nového... každý den prožije něco nového... včera jsem měla možnost být u toho a zažívat to s ním.

I pro mě to vlastně bylo poprvé – první procházka s mým synem, kdy on už šel po Cestě sám...